SloFreestyle Tacen 2007
Zoid přijde do hospody a povídá: “Hele, ve Slovinsku sou ňáký závody a sou tam super ceny, tak tady neseďte na zadku,volové, a pojeďte si pro mobily.” Co na to říct. Dva dny nato balim čtyři košile a jedno spodní prádlo a chystám se na cestu. Jedeme Feldou, která dostává poměrně za ucho, protože jsme se v ní vyvalili já, Honza “Zoid” Liska a Jakub “Grázl” Micka. Ačkoliv je to neuvěřitelný, sponzoři v podání Profiplastu a Vodák Sportu se složili na cestu a umožnili nám dostat se na v pořadí druhý freestylový závody ve Slovinsku. Grázl se Zoidem mě nabíraj doma, naházíme krámy do Feldy a zapínáme Lojzu (údajně “satelitní” navigace). Cesta ubíhá poměrně dobře, jenom okolo Vídně si na hodinku zapaříme v zácpě. Nicméně kazeťák je kompatibilní na Velmi hlasitou hudbu, takže nám cestu výrazně zpříjemňuje. Zastávka v Grazu. Původně jsme si chtěli zajezdit, ale už se stmívá, tak na to pečeme a vymotáváme se sítí uliček na dálnici. Jediný výraznější zpestření se odehrává na přechodu pro chodce, kde Zoid málem smete ženskou, ale nepochybně to byla její vina, protože každej přece ví, že na zelenýho panáka se po zebře nechodí. Grázl trochu pyskuje, že si vezme řízení, to ale nebereme v potaz a řítíme se směrem na Lublaň….
Přesto, že Lojza trochu sakroval, jsem našli cestu a okolo dvanáctý večer atakujeme travnatej plácek vedle kanálu v Tacenu (předměstí Lublaně). Celtu nestavíme, jen si na ní leháme, protože nebe je vymetený a nevypadá to na déšť. K ránu je opak pravdou. Snažíme se zalézt pod celtu jako do kapsy a dospat, co se dá, ale ty dva přerostlý singlíři to trochu komlikujou, takže každej vyčníváme ven nějakou částí těla. Nakonec situaci posoudíme jako neřešitelnou a jdeme se schovat a přeparkovat pod krytý parkoviště. Netrvá dlouho a cítíme se jako doma – vybalený křesílka, teplá káva a uspokojující snídaně z domácích zásob. Do desátý ráno, kdy se má údajně pouštět voda, zbývá ještě hromada času, kterej hbitě vyplňujeme nicneděláním. Pak se jdeme zeptat trenéra slovinský repre, jestli se můžeme vmáčknout na jejich trénink. Prej smůlu máme. No nic, tak se budem válet až do šesti, kdy už nebude mít repre trénink. Najednou se nad kanálem zjevuje Zoid ve svým singlu a nadrzo si paří mezi slalomářema. Trochu pyskujou, ale Zoid si drží tvář a jede kousek níž, kde jim vadit nebude. Po prvnim jeho nájezdu je nám jasný, že máme co dělat s kanálem tak mělkym, že i cartwheel bude o pádlo a klouby. A nepleteme se. Po dalších deseti nájezdech do válce už nenadává a jenom se směje, bude to prej hustej závod. Válec je to vážně zajímavej – tak 3 metry širokej, tvaru podkovy, hodně silovej a na hranici zelený a bílý vody místama i 12 cm hlubokej. Lol. Zoid dojezdil a jdeme rokovat do našeho basecampu, co s tim jako uděláme a co budem jezdit ( loop nepřipadá v úvahu). Za pár hodin přijíždí Ali, vyklube se z něj příjemnej týpek, kterýmu ani nevadí, že jsme jim zpunkovali jediný dvě stání pro auta pod střechou a navíc nám jde dávat info o závodě a ukazovat, co a jak. Nádavkem udá polohu pizzerie a supermarketu. Za další dobu dorazí jinej kluk od rodea, Jonas, kterej se mi deset minut omlouvá, že nás tam nemůže nechat nadále bydlet. Ale že prej pro nás má klíč od šatny, sprchy, posilovny a WC. Což se neodmítá. Takže balíme baner Profiplastu, pádla, celej náš cirkus a jedem o pár metrů dál na louku, bydlet pod lípy. Zabydlet se nám netrvá dýl než pět minut, teď už zbejvá si počkat jen na trénink a poslouchat hudbu za usrkávání pivka. Než se naděju, uteče několik hodin a já jsem oblečenej v hydru a v kayaku a pádluju si po flatwateru nad kanálem. První jeho úsek začíná snad i trojkovým místem, sešup o převýšení cca 3 metry, trochu do zatáčky a na konci vlna tvořící se o rozhraní proudu. Poměrně jezditelná, i do vzduchu kope, ale velmi mělká. Další vlnováleček je hodně pulzující a prakticky nejezditelnej. Třetí věc je asi nejhlubší ( na poměry), což znamená okolo 20-25cm, takže tam jde už loop s trochou sebezapření odskočit. Nicméně je to váleček širokej tak metr a s několika divoce se slejvajícíma se proudama, který dost stěžujou nájezd na moove. Následuje pár desítek metrů, který jsou k našim potřebám nepoužitelný a celej kanál je zakončenej výše zmíněnou podkovou. Znova lol. Ráno jsme se s Grázlem Zoidovi smáli, že je neschopnej, ale teď vidim, že válec, se kterym mám tu čest, opravdu nebude jen tak zkousnutelnej. Carwheel nepřipadá v úvahu. Loop taky ne. Takže připadaj v úvahu jen new school tricky, a ty se z nějakáho záhadnýho důvodu ne a ne dařit. Potom zkoušim Felixe a když se otáčím místo vodou přes vestu o beton, zjišťuju, že ani tohle nebude cesta. Nakonec se jako nejsnažší ukazuje jezdit cca metr za pěnou na rozhraní odtékající vody, jako na flatwateru. Tam jde dokonce rozhoupat i loop a utočit Phoenix Monkey, ačkoliv po každym zákonitě přichází lehká rána do helmy. Naštestí je tady beton hadkej a místama porostlej řasou, takže jako do pěřinkyJ
Trénink je u konce, odcházíme se převlíct, vzájemně se ošetřit a řádně vyzevlit k autu a k hudbě.
Následující den netřeba popisovat, všichni víme, jak asi vypadá den, kdy střídavě prší a dá se trénovat jen hodinu ze dne – prostě prozevlenej den v křeslech za poslechu hudby, usrkávání piva a pojídání toho, co nám maminky navařily. Při následným tréninku se najednou objevuje Peter “Čony” Csonka s Ninou, kteří dorazili na večerní poježdění. Když si jde Čony zajezdit, je nám jasný, že nemůžeme svádět vinu na mělkost válce, ale jen na svojí neschopnost, což se mi potvrdilo už několikrát. Večer si děláme maso na rožni, Grázl koupil luxusní gril, kterej spíš připomíná miniaturní krb. Zveme organizátory na párty. Nakonec dorazil jenom Jonas a ani tomu se nechce do masa v podobě polospálenejch briket. Nakonec nám donese několik piv a udá směr podniku, kde údajně pařej místní závodníci. Ten se v pokročilý hodině snažíme najít, žel, bezvýsledně.
Dopoledne se rozpoutává freestylový peklo v podobě stavění stánků, banerů, propojení kabelů s hudbou a počítačema na zpracování výsledků. Vodu do kanálu zatím nepustili, tak klukům drobně pomáháme se stavbou a přípravou. Po dokončení prací se rozhodujem přenýst křesla z basecampu ke kanálu a expandovat tak s naším punkem o nějakých 50 metrů jižněji. Následuje mítink rozhodčích, dozvídáme se, že bude se jezdit podle ICF pravidel (ještě loni tady jezdili na technický body), nejdřív bude kvalifikace, semifinále se vynechá a pojede se rovnou finále. Je nám představenej starší týpek, kterej dělá guida na Soči, jako hlavní rozhodčí. V trikách se vyzná, ví jak maj vypadat a jak jsou bodovaný. Jako jedinej. Nicméně ostatní rozhodčí se taky snažej a ačkoliv nemají moc tušení, co ve válci jezdíme, posuzujou to podle jednoho metru. Což v praxi znamená, že cokoliv, co je těžší, než loop, hodnotěj jako Trophy moove, tudíž za 200 bodů. Poměrně vítanou novinkou, je zjištění, že se závod nepojede v tý marný “podkově”, ale na prostředním a “nejhlubším” válci.
Začíná natékat voda a jdem si si ještě naposled před závodem vyzkoušet spot, jestli se náhodou od včerejška o 100% nezměnil. Nezměnil. Takže se znova převlíkáme do civilu a čekáme na kvalifikaci. Ve všech, teda v obou dvou kategorích je nás patnáct, dvanáct v kategorii mužů a tři ( Zoid, Nina a Grázl) pravděpodobně v kategorii unisex, či jak to nazvat. Kvalifikace se rozjíždí a je jasný, že jsme slovinský kluky výrazně podcenili. Například místní kolík Luka, kterej jezdí na Projectu 45, je schopnej dávat série cartwheelů, přejít do splitu, to samý na druhou stranu a nakonec masivní Air loop. Dost mi spadla čelist a je mi jasný, že se budu muset hodně snažit, abych si vyjel aspoň medaili. Další týpek má zase na jistotu najetý Felixy. Ale super, aspoň to nebude zadarmo. Místní se vážně snažej, ale jsou všichni hrozně nervózní a to se taky na jejich výkonech podepisuje. Csonka tradičně diktuje, nakonec vyhrává kvalifikaci s 996 body, já jsem za nim, naložil mi rozdílem tří set bodů. Potom si odjede kvalifikaci kategorie unisex, ale protože jsou jen tři, tak se víceméně perou jen o pořadí startu do finále. V mužským finále překvapivě vypadává jako první Luka, kterýho jsme všichni favorizovali na nejlepšího slovinskýho kajakáře. Spot ale není zadarmo, při každym triku hrozí kontakt lodi či těla s betonem a následný vypláchnutí. Nakonec se mi daří probojovat se až do poslední rozjížďky, o zlatou medaili. Nicméně Čony dává v každý jízdě minimálně McNasty a Phoenix Monkey plus další povinný triky. Co se týče válce, je to asi maximum, co v něm jde dělat a moc se mi nechce křížit meče s protivníkem takovýho kalibru. No dobrý, začínám rozjížďku, Entry moove, potom pokusy o loopy a tři výplachy. Jsem naprosto spokojenej, zajel by mě i člověk, kterej o kayaku jenom čet. Ale Čonymu se nedaří o nic líp, dokonce stihne o jeden výplach víc. Ale pořád je to dost na to, aby vyhrálJ Poslední kategorie začíná, jako první vypadává Grázl, kterýmu se jízda moc nepovedla, ale není se čemu divit, je to fakt těžký. Takže jede Nina a Zoid rozstřel o zlato. Nině se jízda poměrně povedla, nasázela clean a carwheely. Potom jede Zoid, kterej vypadá, že jede na cizí lodi, naštěstí se rozhodčím nepodaří správně počítat čas, takže dostává opravnou jízdu, která už vypadá docela k světu. Zajel sérii cartů, split atd, takže má nakonec asi 300 bodů a kategorii singlířů a ženy vyhrává (nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby tuhle kategorii vyhrála Nina, ale asi by to byl dobrej důvod k mocný párty). A tak nám s poslední Zoidovou jízdou skončily naprosto výjimečný závody, který sice měly svoje mouchy v podání prodlev mezi jednotlivejma závodníma skupinama, na druhou stranu se ale nesly ve znamení velice přátelský atmosféry.
Chvíli si ještě po závodě jezdíme, ale čeká nás vyhlášení vítězů, tak se jdeme převlíct a dát si pivko s ostatníma závodníkama (bylo nám naznačeno, že naprosto nepřipadá v úvahu, abychom hned po závodě odjeli na řeku Soču).
Organizátoři mají vyhlášení docela dobře připravený, oproti naší tombole mají pro všechny účastníky nějakej prezent, ať už v podobě házečky, nebo lahve na pití. Já jsem dostal špricdeku s našitym okem pro exit z opačný strany, než má být a pěkný boty od Palm, který mi jsou asi o deset čísel větší. Grázl a Zoid dostali bundy na vodu, který podle vyšisovanejch barev naznačujou, že asi tak pět let vysely někde za výlohou vodáckýho shopu. Ale kde dostanete něco zadarmo, že. K následný párty bych se mohl vyjadřovat donekonečna, protože to bylo něco neuvěřitelnýho. Místní kolíci se vážně snažili, abysme na jejich závody vzpomínali v co nejlepším, což mělo za následek, že jsme se Zoidem zalehli do spacáků asi v jedenáct večer a mám pocit, že jsme byli jedni z posledních stojících na nohou.
Kupodivu ani ráno nebylo krušný, vstali jsme asi v osm, do půl devátý vyklidili dočista basecamp ( 7 igelitových tašek odpadu) a vyrážíme směrem na Graz, kde si chceme konečně zajezdit. Čony nás bez bloudění provází Grazem a zastavujeme na parkovišti pod Radetzky Brücke. Jdem se mrknout na válec a potom do hydra a na vodu. Slováci jezdit nejdou a pokračujou směr Bratislava. Válec je to dost masivní a kdybych nevěděl, že do něj Čony před tejdnem najel, tak bych se mu asi obloukem vyhnul. Dost nepříjemná díra, do který padala voda kolmo dolů a hodně silný vývařiště. Dávám si tři nájezdy, při posledním je mi uštědřena taková rána do helmy o skálu, že na chvíli vůbec nevim, co se děje. Po chvíli se i podaří vyjet z válce, což znamená úspěšný zakončení mýho dnešního pádlování. Balíme punk, navazujem a hurá do Čech. Lojzu už ani nezapínáme, stejně nikdo na jeho řeči už není zvědavej, hlásil prostě evidentní nesmysly. Poslední významnější událost se nám stává za našima hranicema, kdy Zoid při parkování ignoruje obrubník, na kterej se napícháváme. Při výjezdu se ho zase podařilo vyorat z asfaltu a kupodivu i vrátit na původní místo, i když pod jiným úhlem. No a to by asi tak mohlo bejt všechno podstatný, co se nám přihodilo na týhle super akci. Rozhodně si nikdo, kdo si chcete užívat závody v klidu a bez startovního stresu, nenechte příští rok ujít, protože byste ochudili sami sebe o možnost seznámení se s lidma, kteří přiváděj ke zrodu Freestyle. Můžete jim v tom i velmi snadno pomoct a uvidíte, že nebudete litovat.
Náhledy fotografií ze složky Slo Freestyle Tacen